Farao

         D                          G               D 
*: Jen žhavý písek, žhavá poušť a žhavý vzduch tam byl, 
                                   G           D 
   pod žhavým sluncem chudý lid a řeka jménem Nil, 
                             G    C   G    D 
   ti lidé byli otroci, nad nimi karabáč stál, 
                             Hmi   A     D 
   nad karabáčem velekněz a nade všemi král. 
              D                          G      A     D 
1. Říkali mu Farao a byl tak vysoko, že nevrhal ani stín, 
                                           G   A    D 
   zato měl sýpky, sklepy, zlato a lesklá těla otrokyň. 
2. Říkali mu Farao, a ten když rukou hnul, duněly bubny k obřadům, 
   tančily kněžky, hlavy padaly - to aby nepad' jeho trůn. 
              D                      A        D 
R1: [: Svůj trůn měl Farao rád, měl rád, měl rád 
                                          A   D 
       a nechtěl ho nikomu dát, to na žádnej pád. :] 
3. Říkali mu Farao a musel všechno mít, to víme z dávných knih, 
   jeho vojska by nikdo nepřehlíd', kdyby šel týden kolem nich. 
4. Říkali mu Farao a z knížat pozemských ten nejmocnější byl, 
   až jeden člověk hlavu zdvih' a jeho vůli se postavil. 
5. Říkali mu Mojžíš a měl tu výhodu, že se nebál o svou moc, 
   svému lidu slíbil svobodu a k útěku zvolil noc. 
R2: [: Měl Mojžíš svobodu rád, měl rád, měl rád 
       a nechtěl se svobody vzdát, to na žádnej pád. :] 
6. Říkali mu Mojžíš a jako lodivod vedl k moři národ svůj, 
   za ním se vojsko dalo na pochod a Farao volal "stůj!" 
7. Co udělal Mojžíš? Holí udeřil, vlny se zvedly v mocný val, 
   na jednom břehu Mojžíš byl, na druhém zuřil král. 
R1: 
*: Jen žhavý písek, žhavá poušť a žhavý vzduch tam byl, 
   pod žhavým sluncem chudý lid a řeka jménem Nil, 
   ten příběh dávno odvál čas, jen krále neodvál, 
   kus Mojžíše je v každém z nás, tak jak to bude dál?