Slova tvých básní neprosí

Sekvoj

To hlavní pořád máš -  svůj vůz na trase hvězdných drah, 
svou mýlku v čase, světlo v tmách,  věčnost, co zdá se na dosah. 
A k tomu věrnou stráž,  co za tvé viny zaplatí, 
půlnoční stíny za tratí,  víru, již jiný zatratí. 
Jestli chceš, tak se taž  sedliny v šálku od kávy, 
proč vedeš dálku únavy,  soukromou válku bez slávy. 
Provždy si upíráš být tím, kdo vlastní kohosi. 
I úsměv šťastný obnosí.  Slova tvých básní neprosí. 
Tak do uzlíku svaž  ta zdání prostá na víčkách, 
své město po stu v uličkách,  noc, již lze prostát na špičkách. 
Vždyť jsi a zůstáváš  poutník po spleti bludných cest, 
co světí všemu na protest. 
Svou samotu, svůj trumf i trest. 
Svou samotu, svůj trumf i trest. 

dne 15. 09. 2020