Potopa

Povodně z hor prý přicházejí k jaru,  z hor vysokých, přes tvou stráň. 
Jaký že proud to vyryl ostrou spáru  na tvou dlaň. 
Peřeje hlásí nejnovější zprávu,  co věru stojí za poslech. 
Že zestárla jsi a že nejsi v právu  - nemáš břeh. 
Už zase pádí voda po kamení.  Ptáš se jí marně: "Nač ten spěch?" 
Ta neporadí, pro tu nutné není  mít svůj břeh. 
Sníh právě taje. A je zablácená.  Neprýští z ráje, pánbůh chraň. 
Ta řeka tvá je, lásko, i ta cena  - tvá je daň. 
Cynický úsměv ti na rameno klepá.  Cítíš, jak zkřehlou má dlaň. 
Za to žes byla a nebyla dost slepá,  to je daň. 
Lásko, poražená svojí vlastní zbraní,  pýchou nestrážená, mysli na pokání. 
Lásko odvážená pouhé víry váhou,  Lásko poražená vlastní silodráhou. 
Povodně z hor prý přicházejí k jaru,  z hor vysokých, přes tvou stráň...