Dívka z venkova

  C              Ami 
Do louky ždímalo slunce svůj žár, 
  F        C       G7 
mý rozpaky vítr si vzal, 
  C             Ami 
do cíle zbývalo jen kroků pár, 
  F          C 
zvon v dálce kýval. 
 
R.: Jedu ti říct navždy lásko má, 
    vím už proč ráno vstávám, 
    utrhnu růži a dám ti ji do vlasů, 
    pro tohle ráno vstávám. 
 
Za okny pár kytek růžových bdí, 
smích zvonil a já byl jak král, 
na bílým zápraží pod bílou zdí, 
čtyřlístek býval. 
 
R.: 
 
To bílý zápraží bude nás hřát, 
smích zajde za obzorem, 
jeden z nás až tu zůstane stát, 
zvon mávne ránem. 
 
R.: 
 
Sóla 
 
4)=3)