Blond holka

    G             C      G   Ami     G      D7    G 
1. Bydlela u nás ve vchodu blonďatá holka, žádná dáma, 
     Hmi           Ami      C       Hmi      G     D7 
   kluci ji zvali na sodu, říkala: díky, já radši sama, 
     C             G                                D7 
   vlasy malinko přes čelo a do nosu trochu jí pršelo, 
        G            C   G 
   tak dívčí, až to bolelo, 
   C         G      C           G      C           G       D7   G 
   a já se styděl, jen jsem ji viděl, na co v mý hlavě se myslelo. 
2. Prázdniny spadly do léta, jen vítr rozvál pampelišky, 
   ta dívka jela do světa a já pro ni verše střádal z knížky 
   a jenom v noci ve spaní bral jsem jí hlavu do dlaní 
   a špatně šlo mi vstávání, 
   ten, kdo si počká, ten prý se dočká, takže mi zbylo to čekání. 
3. Ještě noc voní děvčaty, už vlaštovek jsou plný dráty 
   a cesty zjara počatý jsou konce sukní rozevlátý, 
   některé letní příběhy končí bez lásky, bez něhy, 
   tak i můj skončil pod sněhy, 
   nesmělý trouba, co trochu moc hloubá, vzbuzuje vždycky jen úsměvy. 
4. Umřel rok, asi hodně pil, už zase kvetou vlčí máky, 
   každej svou šanci uchopil a nased' na svý vlastní vlaky, 
   každej svou vlastní kolejí, tak lidé lásku ztrácejí, 
   tak končí každý, kdo klame ji, 
   a svobodná máma chodívá sama s kočárem naší alejí.