Krabičky

     D 
1. Spadla jsi mi před oči, já do vzduchu sáh', 
      A 
   a najednou tam nebylo nic, 
           Hmi                   G 
   to jsem otevřeným oknem ruku po hvězdě vztáh', 
        D                     A G 
   jen ve spánku nic nebylo, nic. 
2. To ňáká holka v druhým patře smála se snad, 
   v našem paneláku veselo je, 
   a pod záclonu vklouzla ke mně, když jsem šel spát, 
   zdála se mi do pokoje. 
         G        D 
R: Jé, smutno mi je, když v noci v tichu, ve tmě lehnu si sám 
   a spánek nejde, černý můry lítaj' sem, zase tam, 
             A                                             D 
   to člověk umřít musí, aby přišel někdo a řek: hele, on je! 
   Jé, smutno mi je, zavřeni v krabičkách se mačkáme zas, 
   v chodbách se potkáváme, podobnýmu jak vlasu vlas, 
             A                                              D 
   to člověk umřít musí, aby přišel někdo a řek': hele, on je! 
3. Trochu toho dobra, kousek citu a tak, 
   vždyť my potřebujem lásku jak sůl, 
   a zatím poztráceni vidíme, jak ujíždí vlak, 
   vždyť čas bez lásky je času jen půl. 
R: