Zahradník
Poupata
C 1. Lidská zášť mi někdy připomíná plevel E který na svou žádost začal kde chtěl růst F A hned vyrazil u růží Fmi a každodenní přítomností C G zajistil jim nekřesťanský půst 2. Kdosi pod zahradní zídkou tiše zpívá o tom jak si lidé štěstí závidí a snad proto růže vadnou černý závoj přikrývá jim kdysi sněhobílé okvětví Dmi G *Jsem jak zahradník, co nevěří svým očím Emi A jenom smutně přihlíží Dmi G v jeho zahradě byl spáchán těžký Ami zločin na růžích F R: Dej mi lásku svou G C a zůstaň tady se mnou než se probudím Ami F já kolem jdoucím lidem nevěřím G Ami a ve snu od nich žádám příměří. 3. Když každý večer padá soumrak na zem jako věrné páže vedle usedám, pryč od starosti věků, od záště i lidských zmetků tíkám až kamsi ke hvězdám 4. Za mléčnou dráhou posledních pár růží položím na velký bílý vůz, snad odveze je někam, kde plevel zášti neposlouchá slova, která vítr bere z úst R. R2: Nejsem nad vodou když otrávený motýl ztratil svoji tvář s nostalgií slétl na polštář s černých růží v černých zahradách
Do databáze přidal Špalek, dne 15. 09. 2020