Zahradník

Poupata

		   C 
1. Lidská zášť mi někdy připomíná plevel 
		     E 
který na svou žádost začal kde chtěl růst 
       F 
A hned vyrazil u růží 
  Fmi 
a každodenní přítomností 
 C			  G 
zajistil jim nekřesťanský půst 
 
2. Kdosi pod zahradní zídkou tiše zpívá 
o tom jak si lidé štěstí  závidí 
a snad proto růže vadnou 
černý závoj přikrývá jim 
kdysi sněhobílé okvětví 
 
	  Dmi		G 
*Jsem jak zahradník, co nevěří svým očím 
 Emi		  A 
jenom smutně přihlíží 
       Dmi	   G 
v jeho zahradě byl spáchán těžký 
	    Ami 
zločin na růžích 
 
	   F 
R: Dej mi lásku svou 
   G				  C 
a zůstaň tady se mnou než se probudím 
   Ami			   F 
já kolem jdoucím lidem nevěřím 
    G			  Ami 
a ve snu od nich žádám příměří. 
 
3. Když každý večer padá soumrak na zem 
jako věrné páže vedle usedám, 
pryč od starosti věků, 
od záště i lidských zmetků 
tíkám až kamsi ke hvězdám 
 
4. Za mléčnou dráhou posledních pár růží 
položím na velký bílý vůz, 
snad odveze je někam, 
kde plevel zášti neposlouchá 
slova, která vítr bere z úst 
 
R. 
 
R2: Nejsem nad vodou 
když otrávený motýl ztratil svoji tvář 
s nostalgií slétl na polštář 
s černých růží v černých zahradách 

Do databáze přidal Špalek, dne 15. 09. 2020