O ránu

Když chvíle zbývá do rána 
a noc jak černá fontána 
se tiše prosypává pískem, 
pramen zvolna vysychá, 
každý do dne pospíchá 
a smích je možným východiskem. 
 
 
Úsvit struny rozezní 
jak tvary dámy obézní 
a nakrojí tak to ráno 
a noc, ta holka šedivá, 
smutně už se nedívá 
na cestu ránem prošlapanou. 
 
 
Na nebeském orloji 
zvoní nový den, 
ráno v bílém závoji 
se jeví jako sen. 
V hodinách písku ubývá, 
mraky pádí dál, 
nádražák si zazpívá, 
že se dobře nasnídal. 
 
 
Když nohy z chůze bolejí 
a do vyjetých kolejí 
teď padá první déšť, 
v srdcích zvolna doznívá 
jedna píseň bláznivá, 
ve které, moje milá, jseš. 
 
 
Na nebeském...