Dlaně

          G                                C 
1. Když jsem byl ještě malý, táta mi vyprávěl, 
       D                                           G 
   že lásku dneska nepoznáš, i kdybys, chlapče, chtěl, 
                                             C 
   tak já se jednou vypravil do města v Mexiku 
       D                     G 
   a krásnou dívku náhle uviděl. 
     G                      D 
R: Svý dlaně má bílý jako sníh, 
                             G 
   kterej padá z nebe ve větvích, 
                                      C 
   ta musí bejt má, jo, ta musí bejt má, 
        D                      G 
   ta, co má dlaně bílý jako sníh. 
2. Bezmocný jsem se skrýval v putyce v podkroví, 
   whisky ve skle míval, přemýšlel jen o ní, 
   pak se náhle objeví a stoly obíhá, 
   říkám: chci tě mít k zbláznění. 
R: 
3. Vona mi pak povídá, že bych se jí vzdal, 
   kdybych všechno věděl, na nic bych nečekal, 
   že prej velký hříchy má, a to se počítá, 
   teď abych se domů vrátit bál. 
R: Svý dlaně má temný jako dým, 
   kterej padá z nebe jako stín, 
   ta nemůže bejt má, ne, nemůže bejt má, 
   ta nemá dlaně bílý jako sníh 
R: