O Popelce

O Popelce – pohádka se špatným koncem 
 
Na statku v prostředku malinké vesnice 
Žily dvě holčiny a stará babice. 
Holčičku vlastní   pařátkem  hladí. 
A druhým fackuje ten úlet z mládí. 
BABICE: 
Dost divnej koníček máš a to sice 
Ručičky zanořit do popelnice 
Špindíra špinavá mě přivede do hrobu 
Vždyť jistě chytila z humusu chorobu. 
Popelka: 
Matičko milená nech si ty kecy. 
Podívej našla jsem úžasný věci. 
Půlrohlík,salám a nějaké knížky, 
Čtvrt piva,botky  a tři voříšky. 
Sestra: 
No tak má sestřičko nedělej neplechu 
Zahoď ten humáč i těch pár vořechů. 
Já teď jdu na bál ulovit prince. 
Ty si tu počkej na Ukrajince. 
Babice: 
Když si furt špindíro libuješ v prachu 
Tak vylov z popela zrníčka hrachu. 
Popelka: 
Nó že už vypadly ty blbý krávy. 
Aspoň si kliďánko zahulím trávy 
Vypravěč: 
No a jak řekla,tak také činila 
Netuše že skank z ní udělá debila. 
A tak se  v rauši po bytě potácí 
Hlavu jak meloun či balón pátrací. 
Popelka: 
Teď vás mám vy čůzy obě dvě na háku 
Na dýze nabalím pěknejch pár šoustáků. 
Z vořechu vytáhla džíny a křiváka. 
No a už na dýze vesele huláká. 
Vypravěč: 
Stalo se než bys rty do piva omočil 
Že snědý týpek hned se k ní přitočil 
Prej když hned vykouří tři jeho kámoše 
Tak jí dá šlehnout skvělýho matroše. 
 
Protože Popelka  holoubky neměla 
Nepozná kvalitní matroš od popela 
Hulila,hulila a pak si šlehla 
Rázem jak podťatá na zem si lehla. 
 
Podivné hlasy,z dálky jak z tunelu 
A pak se probrala v tureckém bordelu. 
Macecha  ni sestra ,ta po ní nepláče 
Na bále sbalili božího pracháče. 
 
Konec je nejasný,ač je to k nevíře 
Zřejmě si nabrnkli ňákýho Krejčíře.