Matka (My Mother)

Bílou jak anděl, jak spásný štít 
 
Stříbrné řeky píseň si můžeš i vzít 
nesmělé řece proud odejmout můžeš chtít 
jenže jsou ještě přání též splnitelná 
těm osud se brání, ty v lásce nemá 
 
Mámu vrátit nemůžeš, tam kdes ji vzal 
mámu, která ví, že jsi budoucí král 
 
Proč odcházíš dřív, než Ti dobrou noc dá 
proč nechápeš vůbec, že bez ní ses bál 
 
Jen zpytuj se dál, proč už nemůžeš mít 
mámu bílou jak anděl, jak spásný štít 
 
Až přijdeš jednou před stařičký práh 
a zavoláš mámu a ruku bys vztáh 
a když už pak nikdo ti nepřijde vstříc 
víš, že teď plakat máš, víc, pořád víc 
 
V kufříku vzpomínek zalov si jednou 
až svíčky ku mrakům plamínky zvednou 
potom se rozpomeň na každý den 
a za něj poděkuj, potichu, potichu jen 
 
A člověk zamlklý šeptat by chtěl 
vy, pane Seiferte, pravdu jste měl 
já neumím verše psát vroucně a jemně 
básně si vypůjčím, ale slzy, slzy jsou ze mě 
 
Jen zpytuj se dál, proč už nemůžeš mít 
mámu, bílou jak anděl, jak spásný štít