Nemá smysl marně snít

Potkal jí, byl sám na lodi parní. 
Ovanul je touhy vánek jarní. 
Pozval ji na sklenku skrytých přání 
a jenom pro ni píseň touhy hrál. 
 
Dívka velmi mladá příliš hravá 
doufala že je ta chvíle pravá. 
Cítila se mírně nedočkavá. 
On však stále hrál a hrál. 
 
R: A proto ptám se, kdo jí podá ruku vlídnou. 
   Kdo jí řekne kudy dál má dneska jít. 
   Já nevím jak a nechci se s ní o ten pocit přít, 
   že nemá smysl doufat a marně snít. 
 
Často se jí o něm v noci zdává, 
jak jí snůšku klamnejch slibů dává. 
Nezbejvá než říct: Jo to se stává, 
i princové si někdy chtějí hrát. 
 
R: A proto ptám se... 
 
Zapomíná, totiž slečna vděčná, 
že žádná píseň touhy není věčná, 
že bývá často velmi nebezpečná. 
Teď bolí, že tu píseň, 
... vůbec hrál.