Když

         Emi            D            G 
1. Když bezhlavost svým okem klidně měříš, 
       C             D           G 
   ač tupen, sám že nejsi bezhlavý, 
          Emi        D            G 
   když, podezírán, pevně v sebe věříš, 
         C             D            G (Hmi C D G) 
   však neviníš svých soků z bezpráví. 
2. Když umíš čekat beze mdloby, 
   lží obtáčen jsa, neupadat v lež, 
   když, záštím oblit, sám jsi beze zloby, 
   slov ctnostných nadarmo však nebereš. 
3. Když umíš snít, a nepodlehnout snění, 
   když hloubat znáš, a dovedeš přec' žít, 
   když proti triumfu i ponížení 
   jak proti svůdcům společným jsi kryt. 
4. Když nezoufáš, nechť poctivá tvá slova 
   jsou kroucena, by úskok z nich se stal, 
   když hroutí se tvé postavení a znova 
   jako dělník lopotíš se dál. 
5. Když spočítat znáš hromadu svých zisků 
   a na jediný hod vše riskovat, 
   zas po prohře se vracet k východisku 
   a nezavzdechnout nad hořem svých ztrát. 
6. Když přinutit znáš srdce své i čivy, 
   by s tebou vytrvaly nejvěrněji, 
   ač tep i pohyb uniká ti živý 
   a jen tvá vůle káže: vytrvej! 
7. Když něhu sneseš přílišnou i tvrdost, 
   když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal, 
   když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost 
   a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král. 
8. Když řekneš svými vteřinami všemi: 
   mně, čase, jak bych závodník byl, služ, 
   pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi, 
   a, co je víc, pak, synu můj, jsi muž!