Fénix

     G          D/F#          C           G 
1. Vlak smutně zahoukal, čas do klusu se dává, 
   Ami7                 D         D7 
   osud se rozběhnul a já to nevěděl, 
    G           D           C          G 
   marně jsem v okně čekal na volání "sláva!", 
         Ami7                   D9      D7 
   v nádražním bufetu pak jsem sám poseděl. 
        G                D           Emi 
R: Posílám ti pozdrav z dálky bláznivý 
   C       Hmi            Ami7 D7 
   a můj stín o tebe zakopává, 
            G                D        Emi A7 
   jsem tu sám, nad hlavou mraky šedivý, 
      C          D7             G 
   a bůhví, jestli se vrátím k vám. 
2. Mládí se zdá jak sluncem prozářený ráno, 
   sem-tam bouřka, ale to už k věci náleží, 
   a nikdo neví, že je v předpovědi psáno, 
   že se i před večerem někdy sešeří. 
R: 
3. Já přesto věřím, co v moudrých knihách bývá, 
   i to, že naděje naposled umírá, 
   a že se ten, kdo v duši spáleniště mívá, 
   ze svého popela jak Fénix posbírá. 
R: