Říkalas' jen zavolej

     A   E         A                 E     A 
R1: Říkalas': jen zavolej, bylo to hrozně fajn, 
     D             A       Hmi                 E 
    říkalas': jen zavolej, až se budeš cejtit sám, 
     D             A                    E      A 
    říkalas': jen zavolej, až se budeš cejtit sám. 
    A        C#    F#mi  D       F#mi      C#     F#mi 
1. Poslední pusa, čau a měj se, zas šlapu ránem zpět, 
       D             A            E                A 
   v hlavě mám jen tvoje číslo: dvacet čtyři nula pět. 
2. V tom mokrým ránu mi připadá, jako by umřel svět, 
   ještě že mám to tvoje číslo: dvacet čtyři nula pět. 
R2: Nikdy zpátky nevolej, ty chvíle už se nevrátí, 
    život umí bejt i zlej, to každej časem pochopí, 
    život umí bejt i zlej, to každej časem pochopí. 
3. Loudám se městem sem a tam a pak se odhodlám, 
   že to číslo, cos' mi dala, ještě tohle ráno zavolám. 
Rec: Haló, haló, kdo je tam, hlas se mi začíná chvět, 
     pane, to je asi omyl, já volám dvacet čtyři nula pět. 
R2: 
R1: