Hradby
Marien
Amaj7 Amaj6 Dmaj6 Dmaj7 Hej proč zkouších to teď vzdát, Amaj7 Amaj6 G když došel jsi až sem, D Hmi jen vzít slunce do dlaní a ve stéblech trávy snít E C#mi cosi se valí a myšlenku nelze zastavit, F#mi E D hradby se bortí a stěží půjdou opravit, Hmi E jen ve stéblech trávy snít. Chabý záblesk z minula, příběh těch loňských životů, vsazených do rámu, snad z osmého století, drsný jak dlaně všech lidí co sklízí na polích, pevný jak nepadlé hradby Konstantinopoli, po osm staletí. A Hmi R: Dej bůh nám malým malé trápení, E A E co dá se unést a co se časem zahojí, A Hmi dej bůh nám sílu bránit vlastní hrad, E C#mi aby tu kámen na kameni mohl chvíli stát, F#mi E D ať lidé doznají klidu pasoucích se stád, Hmi E ve jménu smíření. V chrámoví zvony dozněly, a bůh ví kde je bůh, čas ideál předků vzal, kdo z nás zůstal Pokorný, čemusi věříš, co nedá se pevně uchopit, chceš vidět anděly dobrá běž se utopit, a splétej si vlastní bič.
Správce písně je Ivan. Do databáze přidal Pavel N, dne 15. 09. 2020