Hradby

Marien

Amaj7    Amaj6           Dmaj6  Dmaj7 
Hej proč zkouších to teď vzdát, 
Amaj7 Amaj6       G 
když došel jsi až sem, 
                D                      Hmi 
jen vzít slunce do dlaní a ve stéblech trávy snít 
        E                          C#mi 
cosi se valí a myšlenku nelze zastavit, 
          F#mi          E          D 
hradby se bortí a stěží půjdou opravit, 
                Hmi        E 
jen ve stéblech trávy snít. 
 
Chabý záblesk z minula, 
příběh těch loňských životů, 
vsazených do rámu, 
snad z osmého století, 
drsný jak dlaně všech lidí co sklízí na polích, 
pevný jak nepadlé hradby Konstantinopoli, 
po osm staletí. 
 
   A                      Hmi 
R: Dej bůh nám malým malé trápení, 
            E                       A  E 
   co dá se unést a co se časem zahojí, 
   A                       Hmi 
   dej bůh nám sílu bránit vlastní hrad, 
          E                           C#mi 
   aby tu kámen na kameni mohl chvíli stát, 
           F#mi           E           D 
   ať lidé doznají klidu pasoucích se stád, 
            Hmi   E 
   ve jménu smíření. 
 
V chrámoví zvony dozněly, 
a bůh ví kde je bůh, 
čas ideál předků vzal, 
kdo z nás zůstal Pokorný, 
čemusi věříš, co nedá se pevně uchopit, 
chceš vidět anděly dobrá běž se utopit, 
a splétej si vlastní bič. 

Správce písně je Ivan. Do databáze přidal Pavel N, dne 15. 09. 2020