Balada o dvou

F#mi 
 
         E                                 A 
Zlé mu přišlo na jazyk, že něco začíná a končí 
         F#mi                                   H 
Proč se vlastně omlouvat, když ho to táhlo za jinou 
       G#mi                                     A 
Když velký, šťastný dům byl hezky natřený jen zvenčí 
   C#mi                                      F#  F#mi 
A zločin z vášně soudci možná pochopí a prominou 
 
Ten plamen lidských vášní, co tak pálil dneska zebe 
O tom, co je vlastně zač, čet‘ z advokátních dopisů 
Kdo jednou změnil vlak, pozdě ptá se „kam to jede?“ 
A stejně s každou skončí ve stanici všedností a kompromisů 
E 
Bez podpisu 
 
Ref 
             A              H             E 
A v každém z nás je tajná skrýš, kam nevidíš 
        A            H             E 
Kam ukládá se tajemství tvých pochybností 
 A                   H                 G#mi  C#mi 
Jen v noci, když je tma, vrací se jak stíny 
         F#  F#mi              H 
A hůř se spí v polštářích minulosti 
 
Pak země vypálená, výčitky spraví láhev druhá 
Další dva se rozešli a nic víc se nestane 
Jenže on byl hrubý pytel, tak i záplata je hrubá 
Co na tom, že si život navždy ve dvou vymysleli křesťané 
 
I jeho děda říkal „jak chceš ležet, tak si ustel“ 
Ať už dobré nebo zlé, všechno se vrátí, uvidíš 
Vždyť svět je jako stará, značně rozvrzaná postel 
I když už jednou hezky ležíš, stejně se moc nevyspíš 
Jak málo víš 
 
Ref 
A v každém z nás je tajná skrýš…