Rybář kontra potkan

    A                E 
1. Rybář chytil rybu a byl tomu rád, 
                                    A 
   vtom však vylez' potkan z díry, začal mu ji žrát, 
                          D 
   rybář, jak to uviděl, malou radost měl, 
    E                                  A E 
   popad' kámen do ruky a k potkanovi děl: 
         A                                            E 
R: "Jó, já mám rybu a ty nemáš rybu a chtěl bys rybu mít, 
                                      A 
   to si musíš, milej hochu, taky ulovit, 
                          D 
   já ti půjčím udici a chyť si na ni bělici, 
    E                                 A 
   bělice ti postačí, to je ryba vonačí." 
2. Potkan zle se zasmál a žral rybu dál, 
   rybáře zlost popadla, po hlavě ho vzal, 
   jiný po tý ráně byl by v Pánu hned, 
   potkan se jen votřepal a po svým dál si ved': 
R: "Jó, já mám rybu a ty nemáš rybu a chtěl bys ji zas mít, 
   to si musíš, milej pane, jinou ulovit, 
   vem si svoji udici a chyť si na ni bělici, 
   bělice ti postačí, to je ryba vonačí." 
    E                 A    E                     A 
*: Nevesele ale končívá, kdo na sebe jenom myslívá, 
            D        E          A            D 
   vona ta ryba byla otrávená, potkan po ní pad', 
      E                               A 
   z toho plyne poučení: nelze cizí žrát!