Podkova

      G 
1. V sádře hlavu mám, proč, teď svěřím vám, 
    D                         Emi 
   podkova, prý pro štěstí, spadla a, to neštěstí, 
       G       F     G 
   já pod ní právě stál. 
 
2. Hlava bolavá, trochu děravá, 
   v sádře celá zalitá, neholená, nemytá, 
   je zlá a taky nezdárná. 
 
    D                   Emi 
R: Jak železo udeřilo, tak v ní něco přeskočilo, 
    D                      Emi 
   že se zcela vykouřilo jméno dívky mé, 
   D                       Emi 
   ať ji trápím sebevíce, mlčí jako zpovědnice, 
      G           D         G 
   vzpomenout si ne a ne a ne. 
 
3. Se srdcem raněným, mozkem zazděným 
   střídám města ulice a každé pěkné mladice 
   se ptám, zda jsem její elegán. 
 
R: "Mohl byste jím snad býti, musíme to promysliti, 
   to byste však nesměl míti hlavu sádrovou, 
   můj chlapec má hnědé vlasy, černé oči plné krásy, 
   a vy jenom kouli gypsovou." 
 
4. Teďka, když to vím, závěr učiním: 
   na podkovu, šťastnou věc, věří jenom pitomec 
        G           D       G C     D G 
   jak já, jak byl já, jak já, jak já.