WC

           G 
1. Za chvíli noc bude dnem, procházím svým záchodem, 
           D7                           G 
   možná, že dnes přijde on - můj neznámý, 
   mísy bílé jako sníh, lesklá čísla na dveřích 
             D7                     G 
   jsou mi svědkem, že se snad utrápím. 
        C       G                             D 
R: Nevadí, nevadí, přece příroda si sama poradí, 
          G               G7          C 
   co je tenhle městskej záchod záchodem, 
            G          D7      G 
   neviděl ženu postrelenú Amorem. 
2. Až přijde unaven z cest, dám mu klíček s číslem šest, 
   na šestce je vždycky papír, tam je ráj, 
   myšlenky mý dostávaj' tvar, když pucuju pisoár, 
   jak ten kvítek na stráni usychám. 
R: Nevadí, nevadí, jenom práce rány v srdci zahladí, 
   vyfasuju si teď kilo šampónu, 
   budu čistit madla vod splachovadla, budu snít. 
3. Veliký můj úlek byl, když se on k nám přiřítil, 
   byl jak stěna, v očích výraz prosebný, 
   vše je pozdě, cítím už: neudržel to ten muž, 
   tvář mu polil ruměnec a byl můj. 
R: Nevadí, nevadí, moje valcha si s tím hravě poradí, 
   co jsou proti naší lásce kalhoty, 
   nic neznamená, že si šplouch' i - kam? - do boty!