Kategorie: - lidovky

Čabúzy

Interpret/autor: ??? 

ČABÚZY 
 
Příšlo to jak na komando, že jsem dostal rekomando, 
abych si vzal patróny a ručnici, 
a abych si sed honem na vůz a jel ke strejdovi z Čabúz, 
střelit si tam ňákou ramlici. 
Sňal jsem ze zdi flintu, co s ní dědové, bránili Prahu, když přišli Švédové, 
namazal jsem jí celou petrolejem, prolil volejem, tu ručnici. 
A pak jsem ji nabil střelným prachem, třeste se strachem páni zajíci. 
A k tomu nutné věci zbalil jsem si do vaku, 
tři flašky slivovice a tři flašky koňaku 
a potom jako malej mysliveček, 
trandil tou pražskou elektrikou ke vlaku. 
 
Na nádraží pan průvodčí, pořad kolem mne se točí, 
pak povídá kampak jedeš pytláku ? 
Když jsem mu řek, že do Čabúz, ukázal mi honem na vůz 
a zavřel mě vzádu v hitláku. 
A tak za dva rýnský měl jsem extra vůz, jel jsem pohodlně z Prahy do Čabúz, 
Čabúzy to je moje rodná víska, je mi tak blízká a milá mi. 
Tam starostu proto že je malej na zimu balej ještě do slámy. 
Neb chudák nezmohl se ještě ani na zimník, 
a v poledne tam práskaj prknem vo rybník. 
A v téhle vísce je můj strejda hajnej, 
no von je pytlák ale hajným chtěl by být. 
 
Jen mne spatřil ten můj strejda, tak povídá vot že jejda, 
jak pak se máš a co děláš můj hochu, 
jen jsem si sed na lavici, už mi nabíd slivovici, 
co mi před tím šlohl z baťohu. 
Teta koukala se na to divně ňák, brousila si zuby asi na koňak, 
strejdovi ale zachutnala více ta slivovice, pili do noci, 
a pak že si uděláme výlet, že půjdem střílet z boží pomocí. 
Do lesa přišli jsme a tma už byla hluboká 
a strejda se v tý tmě tam někde chytil do voka, 
tak jsem ho praštil flintou přes palici, 
neb jsem si myslel, že to svině divoká. 
 
Strejda ještě v lese ležel, když jsem přes Čabúzy běžel, 
byl jsem celej vyděšenej, k svý tetě. 
Hledám hledám milou tetu, takovou však benedetu, 
nespatřím, co budu na světě. 
U zdi leží lahví plná polička, teta na posteli dělá zajíčka, 
povídám ale moje milá teto, co pak je tohleto za pozice, 
Ona na to s úsměvem mi dodá, že prý mi prodá kůži z vopice. 
Od těch dob zanevřel jsem na svou tetu, na Zúzi, 
a nechci víc myslet na tu noc a na ty hrůzy. 
A nechci nikdy jak malej mysliveček, 
už více spatřit svoje rodný Čabúzy.