Tlyžna ža plštýnet

Bydlím v díže ž kamení, 
jediné potěšení 
šebual malý pán a žmižel š ním. 
 
Žnám ho, je můj nepšítel, 
ošuntělý nišitel, 
vžal mi, čo šem kdyši najít šměl. 
 
Mauně pátlám v podžemí, 
mauně hledám šměl, 
mauně číhám ve štínu, 
někam odešel. 
 
Už šem dlouho, dlouho šám, 
nevím, čo ši pošít mám, 
Plštýnek mi žmižel kdo ví kam. 
 
Můj jediný dálešek 
má teď nový domešek, 
v jeho kapšiškách še štuatil hned. 
 
Žnám ho, je můj nepšítel, 
ošuntělý nišitel, 
vžal mi, čo šem jenom já mít šměl. 
 
Mauně pátlám v podžemí, 
mauně hledám šměl, 
mauně číhám ve štínu, 
někam odešel, 
někam odešel, 
někam odešel...