Kouřový signály

Karabina

Nad pasekou vyhouplo se slunce 
už se víčky prodírá, 
na řasách má kapky rosy 
duhově se na mě usmívá. 
Do mý tváře slunce praží 
modrá obloha se snaží 
dál zas mě vést 
dál jen vést. 
 
R: Já dokud nepoznal jsem cesty dlouhý 
   tak žil jsem jako jiný žijou snad. 
   A měl jsem jako každej svoje touhy 
   až došlo mi že můj dům není hrad. 
   Já vyletěl jak ptáci létat umí 
   a kdo ucítil se mnou ohně dým, 
   poznal jsem, že jen ten porozumí 
   životním signálům kouřovým. 
 
Hradbou lesa když se prodírám 
a náhle mám před sebou kraj. 
Panenky se stáhnou jak mi náhle 
vstoupí světlo na okraj 
očí které dálku vidí 
očí které mají lidi 
dál zas jen vést 
dál jen vést 
 
R: Já dokud nepoznal ... 

dne 15. 09. 2020