Balada věnovaná slečnám

         C           Fmaj7      D7          G 
1. Když nemá člověk peníze, je těžko dělat hrdinu, 
          E          Ami         D7              Bbmi G 
   když skoro týden nejí se, je jenom krůček k zločinu, 
       E           Ami             Dmi           G 
   člověk je sice bez plynů, však je též trochu nevýřečný, 
      E            Ami A7       D7           G          C 
   a ke všemu mám rodinu, ach, věřte, věřte mi to, slečny. 
2. To když byl krocan na míse, tys vyždiboval slaninu 
   a pošilhávals' po Líze, co nosila ti svačinu, 
   to pak líbá se to ve stínu, to může člověk být i vděčný 
   a myslet na rozmarýnu, ach, věřte, věřte mi to, slečny. 
3. Je těžko utkat bez příze tu nejjemnější tkaninu, 
   už zase toužím po knize, v níž spatřil bych svou vidinu, 
   nic neprohrál jsem v kasinu, vám, holky, nejsem nebezpečný, 
   však přesto toužím po klínu, ach, věřte, věřte mi to, slečny. 
4. Když nemá člověk peníze, je těžko dělat hrdinu, 
   když skoro týden nejí se, je jenom krůček k zločinu, 
   ó, poezie komínů, nač lhát, můj chtíč je nekonečný 
   a asi na něj zahynu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.