Tkanička

    C       G       C   G C 
1. Ležela tkanička na ulici. 
                      F        G 
   Řekni: kdo takové věci ztrácí? 
    F         Dmi      Emi      Ami 
   Podivnej charakter musel to být, 
     Dmi     C         G        C 
   kdo umí tkaničku z boty ztratit. 
2. Řek' jsem si: nutně ho musím potkat, 
   máme si navzájem co povídat. 
   On poznal tajemství, jak šťastně žít, 
   vždyť umí tkaničku z boty ztratit. 
3. Zkoumavě jsem se po lidech díval, 
   celičký den jsem po městě bloumal. 
   Kterej z vás asi tak mohl to být, 
   kdo umí tkaničku z boty ztratit. 
4. A lidi vykračujou prkenně, 
   naoko vypadají důstojně. 
   Až příliš prakticky umějí žít, 
   no neuměj' tkaničku z boty ztratit. 
5. "Čí je ta tkanička?" tiše se ptám, 
   že najdu vlastníka, už nedoufám. 
   Těch lidí okolo nemůže být, 
   ti neuměj' tkaničku z boty ztratit. 
6. Večer byl, slunce dávno zapadlo, 
   když se smutné srdce rozehřálo: 
   jen jeden z lidiček mohl to být, 
   ten umí tkaničku z boty ztratit. 
7. Jen jeden z nás toulavou duši má, 
   z ulice k ulici se potlouká. 
   Malinkej cikánek musel to být, 
   ten umí tkaničku z boty ztratit. 
8. Tak teď, když odpověď konečně znám, 
   závažný závěr tu udělám, 
   že ze všech člověků má se nejlíp, 
   kdo umí tkaničku z boty ztratit.