Slunečnice

    G                     G7 
1. Je to všechno strašně dávno, 
     C                 G 
   slunce bylo větrem milováno, 
             C           G 
   těhotné slunce se jen usmívalo, 
      Ami          C         D 
   a najednou tu slunečnice je. 
2. V okně domu slunečnice stojí, 
   barák za chvíli strhnout dají, 
   jen malé děti potichu šeptají: 
   k čemu tam ta slunečnice je? 
3. Člověk jak slunce dobrý není, 
   svý nalady jak počasí mění, 
   nevšímá si střech, jde po dláždění, 
   tak k čemu tam ta slunečnice je? 
4. Nebe na lidi sluncem kýchá, 
   sluneční rýma nám srdce zadýchá, 
   očima z ulice se slunce líbat nechá, 
   a proto tam ta slunečnice je. 
5. Slunce neobléká šaty nedělní, 
   svou nahotou morálku lidí raní, 
   holky mám rád, když jsou slunci podobný, 
   a proto tam ta slunečnice je. 
6. Slunečnice se právem k slunci hlásí, 
   svou hlavou ke slunci hází, 
   a člověk si v závisti hlavu srazí, 
   a proto tam ta slunečnice je. 
7. Kdyby každá holka slunečnicí byla, 
   to by život náš byl roztančená víla, 
   ale život je šašek a blázny z lidí dělá, 
   a proto tam ta slunečnice je. 
8. Mám také přání, když hvězda padá: 
   chci, aby ta holka byla pořád mladá, 
   mladá mládím, co na lidský řeči nedá, 
   a proto tam ta slunečnice je. 
9. Až půjdeš z domu ráno, 
   budeš mít se sluncem ujednáno, 
   že štěstím pokropí tvou duši, 
   a proto tam ta slunečnice je. 
10.=1.