Smutná píseň o česači bavlny

Hromosvod

G         H7       C              D 
Sen se mi zdál, že nemoh' jsem už dál, 
G           H7     C           D 
hlava se mi točila a já se jen smál, 
E            H7      C             D 
smál jsem se životu, co jsem dosud žil, 
F         C           D           G 
jindy než ve snu bych na něj nemyslil. 
 
G       H7        C          D 
Narodil jsem se v zaprášenym domu, 
G        H7    C         D 
nevim už kdy a ani nevim komu, 
E             H7         C              D 
sotva jsem se rozkoukal, už jsem šel na pole, 
G          H7     C              D G 
česal jsem bavlnu pořád v jednom kole. 
 
Tam na těch polích uvěřil jsem v Boha, 
když poslali mě do školy a já z ní vzal roha, 
utekl jsem do hor bez jídla a mapy, 
za pár dnů mě našli šerifovi chlapi. 
 
Odvedli mě dolů a tam mě krutě zbili, 
musel jsem pak pracovat, dokud jsem měl síly, 
spal jsem jen pár hodin a jed jsem jednou denně 
a to bylo těžký, těžký zatraceně. 
 
A tak jsem jednou v létě ukořistil pušku, 
samotnýho šéfa vzal jsem si na mušku, 
akce povedla se, zmizel jsem jim v lese, 
jenže jsem moc stahanej a kůň mě sotva nese. 
 
Usínám v sedle a hlava se mi točí, 
šerif z mi stopy nespustí oči 
a už vidím jezdce, jak se za mnou ženou 
a pak vostrou kulku z pušky vypálenou. 
 
Ještě cítím ránu a pak vidím záři, 
malinkýho pána s úsměvem na tváři, 
podává mi ruku, že mě tady vítá, 
okolo něj krásnej bílej anděl lítá. 

dne 15. 09. 2020