Pohádka

                            capo II 
 
a                  c 
Splín a uplakaný počasí 
G                 d 
padá mi na řasy první jarní sníh 
a                c 
čas odklepává vteřiny 
            G       e        a 
rozestlaný peřiny pohltily smích 
 
F           C             G 
Řeky proud uvnitř těla bolí 
F        C           G 
do moře teče plnej soli 
          d               a 
jako moje oči rozmazaný slzy 
   F      E7    a 
je pozdě anebo brzy 
 
Spát, zapomenout na mraky 
uvěřit v zázraky, tak rád bych žil 
smát se nejenom navenek 
ve víru myšlenek najít svůj cíl 
 
Noc uzavírá prázdnotu 
dál vstříc jdu životu v bláhových snech 
kříž, to je moje znamení 
na cestě kamení, pod hlavou mech 
Bolí mě vzpomínky i snění 
tak kdy už přijde rozhřešení 
hluboko, hluboko v bezedný díře 
drtím svý srdce do hmoždíře 
 
Sny to je moje prokletí 
na začátku století, na kraji srázu 
strom samotinkej na poli 
za chvílí povolí větru a mrazu 
 
Život mi pod rukama klouže 
kam šlápnu, všude samý louže 
pohádka končí jako vždy špatně 
poslední psaní v nebeský šatně