Já ho znal

          C          F             C             F 
1. Byl to nekonečnej den, kdy se z letních barev jen 
   Emi       F            C 
   ven oknem šedý všechno zdálo, 
         Dmi       G         F          C 
   u krajnice postával, zbytečně by nemával 
   Dmi   F             G 
   rukou pár že je moc málo 
 
2. Ve dvou potom na zádech, šmír a rány na kloubech, 
   ten jeho vůz my spravili až k ránu, 
   proč bych čekal za to vděk, usmál jsem se a pak řek' 
   doma nečekej slavobránu. 
         Dmi           G7   F          C 
R: Já ho znal, vždycky stál na stejným fleku, 
      F            C        Dmi        G7 
   my měli stejnou štreku i cíle pro náklad, 
          Dmi           G7   F          C 
   záda hřál mu, když spal, motor přes deku, 
        F          C       Dmi           G7 
   svou asfaltovou řeku si chvíli nechal zdát. 
 
3. Tahal pětadvacet tun, z proudů šesti jako strun 
   dva krajní vybíral si tóny, 
   nebyl na kámoše čas, míjeli se jen o vlas, 
   světlem se zdraví kamióny. 
 
R: Já ho znal... 
 
4. Když pak nemoh' jet už dál a co chvíli usínal 
   a v polospánku přejížděl i čáru, 
   proč se honit jako chrt, jó tak dát si kafe hlt, 
   brzda, a sáhnul po cigáru. 
R: