Dvojče

    E                   H7 
1. Co jsem se narodil, děsnej pech mám, 
     C#mi               A           H7 
   vždyť ani v kolíbce nespal jsem sám, 
    C#mi              A 
   dvojhlasně začalo každý ráno, 
     E       A         H7     E 
   dvojče má o spolek vystaráno. 
 
    E                 H7 
2. Táta to nebyl moc rodinnej typ, 
     C#mi             A        H7 
   s mámou nedopadlo to o moc líp, 
    C#mi              A 
   Bůh ví proč zdrhli a kdo ví kam, 
      E          A        H7          E 
   i my jsme se trhli, no a tak jsem sám. 
 
     A         E           H7           C#mi F7    H7 
R: Brácha to vzal přes ženský, karban a rum tuzemský, 
    E        H7         E         H7 
   je jako zbojník co všechny už pump, 
         F#         A         H7     E 
   ale hlavně můj dvojník a grázl a lump. 
   Brácha to vzal přes postel, vyprd se i na kostel, 
   všude má fotky a každej ho zná, 
   ale kde visí on, můžu viset i já. 
 
3. Když prvně řekli mi: "Tvůj brácha krad'", 
   že jsme se rozešli byl jsem moc rád, 
   proč bych ho honil, to není má věc, 
   a to byl můj omyl a tak spadla klec. 
 
4. Každej kdo zatoužil po odměně, 
   tvrdil že já jsem on zatraceně, 
   poctivě pachti se makej a snaž, 
   když hubu máš stejnou nic nenaděláš. 
 
R: 
 
5. Až někde potkám ho nevím co pak, 
   v tu chvíli závěr mý pušky by cvak, 
   jestli ho zastřelím či půjdu s ním, 
   je to můj brácha, tak copak já vím.