Motorkářka (Homme a la moto)

Hana Hegerová

Letí bláznivá ženská v kožených kalhotách, 
orla má na bundě a lesklý cvočky na botách. 
Všem pro smích se městem řítí jako kometa, 
prach, ohon z jejich vlasů za ní zametá. 
 
Když ji sevře beznadějný pocit marnosti a splín, 
jí slepí suché rty sešlápne pedál stiskne plyn. 
Její mašina se rozeřve jako bez sebe, 
sedne si, pustí spojku a pak koukne do nebe. 
 
Blažené či horké tváře zchladí ve větru, 
do ráje si to tryskem hasí metr po metru. 
A do uší jí buší výfuk běsnící silou, 
ze stomů šmouhy jsou rozpité s bílou. 
 
Je to bláznivá ženská v kožených kalhotách, 
orla má na bundě a lesklý cvočky na botách. 
Všem pro smích se městem řítí jako kometa, 
prach, ohon z jejich vlasů za ní zametá. 
 
Její muž se nikdy nečesal, často však dal i růži, 
měl podobnou na rameni, tetovanou v kůži. 
A za dlouhými nehty se mu leskla kolomaz, 
jako dělová koule to pálil s plynem na doraz. 
 
Nikdy neposlouchal když mu říkala dej bacha, 
rychlost opilců je flaška pro ty co neznají strach. 
A pak jednou jí přivezli z motorky jen střepy, 
její syn prý vlít do ulice slepý. 
 
Ten její bláznivej mužskej v kožených kalhotách, 
odletěl s orlem na bundě i s cvočky na botách. 
Všem pro smích se za ním řítí jako kometa, 
prach, ohon z jejích vlasů zvířením zametá. 

Do databáze přidal rupu, dne 15. 09. 2020