Denim Blue

Tak ještě tenhle flakón šmolkový Denim Blue, 
ne zrovna ostrou břitvu a štangli salámu, 
půl tuctu kapesníků a bůhví kolik dnů… 
Budeš feš, 
uneseš 
všechno v podpaží. 
Snad navrch ještě flašku placatou jak stín 
a plnou jak ten kufr – tak zpola, v nejlepším. 
Jó, takys přines hřebík, na ten však pověsím 
raději 
naději. 
Moc už neváží. 
 
Tys tenkrát přitáh nápěv falešnej jak ty sám. 
A ty sis ho pískal. A věčně sis ho hrál. 
Na víčka od plechovek, na hřeben a tak dál. 
No a dnes 
jako rez 
všude vyráží. 
Už proto bys měl běžet, už bys měl vážně jít. 
Jen přitom dávej pozor, aby ses neohlíd 
a neviděl mě sedět a přímo z láhve pít. 
Řek bys, že 
potíže 
mám snad s kuráží. 
 
A takys přines vítr, nosils ho jak štít. 
A slunce jako klenot a pořád's ho chtěl mít. 
Dost často jsi byl grázl, jen nikdy škarohlíd. 
Jémine, 
jak by ne. 
Měl jsi toho dost. 
Všechno si zas neseš pryč v prázdný bagáži. 
A že je toho tolik, to mě vlastně zaráží. 
A zatímco teď šlapeš snad někam k nádraží 
já jsem plonk 
a tvůj song 
hryžu jako kost. 
Tak dost.