Závist

Mám nárok chtít víc 
Mám málo nechci nic 
Mám nárok přejit hráz jít druhou stranou 
Ze všech lidských postelí vstávám z rána v neděli 
A vcházím do chrámů vždy hlavní branou 
 
Jsem vlaků průvodčí 
Jsem svá a málo čí 
Přijíždím když dech se povážlivě krátí 
Provázím vás ulicí má cesta končí márnicí 
Jenom tam má síla svoji sílu ztratí 
 
Jsem s vámi v myšlenkách 
Všude, kde je a není strach 
Mou maličkost si s sebou lidé vláčí 
Oblečená jako v snách lidskou lásku na rukách 
Ulicemi měst v záři hvězd kráčím. 
 
Přede mnou nejste bez viny 
Jsme všichni z jedné rodiny 
Já můj bratr Strach i sestra Nenávist 
V hodině zítřků svítání nad vaší hlavou uháním 
I v samotě je s vámi vaše Závist