Jobova zvěst

   Ami                         G Ami 
*: Umřela naděje, tak už je v Pánu 
                 Emi Ami   G       Ami 
   a jako poslední   opouští náš svět, 
                     G         Ami 
   je marné chtít pomoci od Boha 
       F              E 
   a zbytečné užívat vět. 
            Ami 
R: Tahle zpráva je z důvěrných pramenů, 
         F               E 
   ale stejně se uvěřit nechce, 
         Ami 
   že vzdala se jenom tak bez boje 
      F                E 
   a zesnula snadno a lehce. 
    Ami      G    Ami            G   C 
1. Na jména neslyší, v hlavách neusedá, 
    D              C     Ami         G      Ami 
   nikdo se nepochlubí, že by ji z prachu zvedal. 
2. Každý jen přemítá o tom, co přijde dráž, 
   jestli už za žal pít anebo na kuráž. 
R: Každý měl ji pod kůží ukrytou 
   a přál si, ať roste a sílí, 
   že by byla tak najednou bez sebe 
   a zmeškala poslední chvíli. 
R: Takže naděje už to má za sebou 
   a pod hlavou zatuchlou slámu, 
   křičte, lidi, že došlo tu k omylu 
   a že jde jen o hloupou fámu. 
3. Z popela vylétá a míří stále výš, 
   pomluvou neskoná, ohněm ji nezničíš. 
4. Jen ona přežívá, jen na ni vždycky dej, 
   z oceli křídla má a síly habaděj.