Dobrý Bůh to ví

   Ami          C            G                Dmi 
1. Napsal jí ta nejkrásnější slova, která kdy vůbec znal 
         Ami               C              G 
   A pak položil dopis pod kámen a dlouho nad ním tiše stál 
 
2. Nad hlavou mu táhly mraky jako podivná obtloustlá zvířata 
   A na vrbě tam ledňáček zářil, voda v tůni chladná, stojatá 
 
3. A on jako blázen blatouchům vykládal, že bude snad jeho paní 
   A pak s ozvěnou do lesa hulákal podivné nesmysly o bílé lani 
 
4. O zvláštním stvoření, které se potají snad v ženu promění 
   Ona přichází pomalu loukou a hledá dopis v kamení 
 
   Ami             C                G 
R. Ústa z jeřabin, paže z břečťanu máš 
   G 
   To mě zabije, já už nevstanu 
   Ami            C 
   Oči z oblázků, vlasy ze vřesu 
   G 
   To mě zabije, to si odnesu 
 
5. = 1. 
 
6. To zvláštní stvoření, které se potají snad v ženu promění 
   Ona přichází pomalu loukou a schovává dopis v kamení 
 
R. Ústa z popela, paže z větvoví mám 
   Nechci tvoji smrt - dobrý Bůh to ví 
   Oči z kaluží, vlasy z bodláčí 
   Víc bys nedostal a to nestačí