Stínohra

1. A               C 
   Zapálíš svíci a čekáš co bude dál 
   A                  C 
   najednou cítím se, cítím se jako král. 
   G                     C 
   Jsem jako Artuš tvůj, ty jako Guinevra 
   A                     G 
   na zdi se začala má malá stínohra. 
 
             Emi 
R: Je to hra stínů 
              Ami 
   šedý xerox života 
              C 
   obraz mých činů 
                G 
   co na zdi se mihotá. 
            Emi 
   Malá hra stínů 
           Ami 
   siluety našich těl 
          C 
   žiju i hynu 
                  G      Emi 
   za to že vždy jsem tě chtěl. 
 
2. Tvůj stín si odhrnul své vlasy od čela 
   a mému ruka se maličko zachvěla 
   hledíme na sebe, hledíme na stíny 
   plujeme pospolu jako dva lekníny. 
   Lekníny plující pospolu navzájem 
   vlaštovky letící vysoko nad krajem 
   vysoko v oblacích kde slunce spaluje 
   jako když jeden stín ten druhý miluje. 
 
R. 
 
   Tvůj stín teď upíjí ze sklínky portského 
   v očích máš víření potoku horského 
   bytřiny která se odvíjí úžinou 
   bez tebe bylo mé srdce pustinou. 
   Až svíce dohoří tak v oné minutě 
   seberu odvahu za ruce chytnu tě. 
   Až skončí stínoha budu rád že tu je 
   Amor co šípem se do srdcí trefuje.