Kýbl krve

Noc z ní spadla jako deka, 
je úžasná i ubohá, 
když lampy zazáří. 
Je příliš pozdě pro člověka 
a příliš brzo pro Boha 
v dávném Samaří. 
 
Tancuj dál a zpívej, kapitánko, 
hvízdej, hraj mi, ty víš, jsem tu poprvé: 
v hospodě jménem Kýbl krve. 
 
Je osamělá karavela 
i nenasytná muréna, 
hřbitov pro lodě. 
Velitelka svého těla, 
prokletá i vznešená 
ve své svobodě. 
 
Tancuj dál a zpívej, kapitánko, 
hvízdej, hraj mi, ty víš, jsem tu poprvé: 
v hospodě jménem Kýbl krve. 
 
Nevzpomínám vůbec, že by 
stála někdy na vodách, 
vplula do skály... 
Sedmdesát panen v Nebi 
a místo lásky už jen strach, 
krásko z Magdaly. 
 
Tancuj dál a zpívej, kapitánko, 
hvízdej, hraj mi, ty víš, jsem tu poprvé: 
v hospodě jménem Kýbl krve.