Koclířov 1, Svitavy 5

   G                         D 
1. U silnice čekám na svůj stop, 
   Emi                  H 
   uprostřed mezi lány polí, 
     C                                  G 
   a od obzoru po obzor je ticho jako hrob 
    Ami                                     D 
   tam, kde stará státní kříží cestu třicetpět, 
                       G 
   Koclířov jedna, Svitavy pět. 
2. Pak slunce začlo bzučet, když jsem se k němu otočil, 
   a rozostřovat se mi před očima, 
   to žlutý práškovací čmelák vybral si mě nejspíš jako cíl, 
   čekám už jenom, kdy se z jeho střílny ozve těžkej kulomet, 
   Koclířov jedna, Svitavy pět. 
3. Ve snu vidím husté řady aut, 
   které se po dálnicích ženou, 
   pak jedem spolu na velbloudech, letíme, a já jsem kosmonaut, 
   dneska už se přece nebudeme vracet zpět, 
   Koclířov jedna, Svitavy pět. 
4. Táhneš mě jak řeka vodu z hor 
   a jako řeku táhne moře, 
   možná se jen mezi námi někde cestou zbláznil semafor, 
   a někdo už zařídí, že auta začnou jezdit, že odbrzdí se svět, 
   Koclířov jedna, Svitavy pět ...