Litvínov 75

      Litvínov 75               Honza Brož                                          Capo 2 
 
     C                        G 
Byla svatá noc tak kolem roku sedmdesát pět 
      Ami                        F 
Venku na Pilaři praskal snad půl metru tlustý led 
           C                      G 
Tam kde je dneska Ruská honili se kluci na saních 
       Ami                     F 
Tátové kouřili a z jedný lahve pili levnej líh 
 
        D                      G 
I svatý Petr v zemi nesvatý se smál 
           F                      G 
Když si ty poctivý na prstech počítal 
 
Byla noc a farář na půlnoční kázal skoro sám 
Stejně ta slova starou klenbou našla cestu ke hvězdám 
I k týhle přerozbytý zemi Bůh se snášel ve vločkách 
Na chlapy od uhlí co mají navždy v očích černý prach 
 
A malý Jeník v zemi nesvatý se smál 
Zatím jen od jedné do pěti počítal 
 
             F                        C 
     Na naši jízdu králů svítil měsíc bezohledný vrah 
             F                    C 
     Mizerné poezie s blbou rudou hvězdou na klopách 
               Dmi                        F 
     Tam někde hluboko v nás čekal prostý přitesaný kříž 
       Hdim         E                    Ami       G 
     A hlas co říkal já jsem tu a ty mě jednou uslyšíš 
 
Byla svatá noc a hradem českých králů chodil mráz 
A rybář Pavel vázal zase nové uzly na provaz 
Ale nám pod saněmi křupal stále stejně stejný sníh 
Ještě jsme netušili jak je těžký úděl bezmocných 
 
To všechno přišlo s věkem jak na jaře mráz 
Když lidi zabíjel ten ne prostor ne čas 
 
     Pak někdo zpíval někdo udával a někdo se jen bál 
     A nám přes všechno rostly vlasy i ten život běžel dál 
     Tupě jsme poslouchali i když nikdo nechtěl poslouchat 
     Všichni jsme stáli na dohled těch velkých otevřených vrat 
 
Svatý Petr s bílou přilbou věčným mourem na řasách 
Zatípnul Startku a řek partyzáni nemám o vás strach 
I když už desítky let nejezdím po Ruský na saních 
Ty vločky cítím i tu trapnou bídu sedmdesátých 
 
A já vím to že ke mně tehdy mluvil Bůh 
A že ta kořalka to štěstí je můj dluh