Julie a Romeo

      D                   Hmi 
1. Z lásky trochu blázen Romeo zpívá 
    D                Hmi       G 
   serenádu ulice a každej se dívá, 
    A                       G     A           D 
   jak ze stínu pod lampou jeho slova letí k ní, 
              G                A 
   co ty, co já, co s náma dvěma bude dál. 
2. Julie když ho vidí, u srdce ji pálí, 
   jak pod oknem stojí a zpívá a cizí tóny z dáli zní, 
   jak stovky stejných jako on, jako oni, jako my 
   svých hvězd se ptaj': co víc ti, lásko, můžu dát? 
      D A            Hmi         G 
R: Julie, kostky už dávno hodil čas, 
           D A            Hmi          G 
   ale já vím, že stejný srdce bije v nás, 
            D          G Hmi         G 
   a z uší se mi vytrácí ta píseň z filmu, 
     Emi                                G               Hmi A  D 
   kdy, sakra, budeš schopná říct: ten čas byl trochu zlej, Julie? 
3. Půjdeš se mnou zpátky, tímhle směrem stál kříž, 
   ty cesty byly sprostý a zlý, jenom ten svět byl týž, 
   pro tebe sním ten svůj sen, sen padlých andělů, 
   jak mě můžeš brát jako jeden ze svejch údělů? 
4. Spoustu toho neumím, třeba mluvit jako v TV 
   a psát písničky o lásce, jaká je - to stejně nikdo neví, 
   ale vše, co můžu, chci ti dát, polibek přes mříž veršů svých, 
   až jednou zavoláš, skončím s tím vandrem po štacích. 
R: Julie, dávno jsi jiná než ten film, 
   žádný hvězdy nad hlavou a láska za hrob, o níž sním, 
   však místo pro nás musí být aspoň v tom filmu, 
   snad ho zase jednou budem hrát a z lásky slzy krást, Julie. 
5.=1.