Holka z Větrných hor

      D        C                     D 
1. Z Větrných hor přicházíš a já se cítím jak král, 
    C                 D         A            G 
   kámoško nalezená, ve vlnách jihočeských trav, 
    D           C                           D 
   pevná jak vzdor hradních zdí, něžná jak píseň, co psal 
     C                  D          A                G 
   pro holku milovanou vesnickej kluk, stejnej jak já. 
     G                                             D 
R: Smíš se obléct do tmy města, pořád stejná zůstáváš, 
     G                                            D 
   smíš si obout velká gesta s vírou, že se předěláš, 
               Emi           G            D 
   jsi stejná holka jako dřív, z hor Větrných. 
2. Já moc dobře vím, jak je fajn, že holky jako ty jsou 
   a že je občas můžem mít, jako má básník múzu svou, 
   před rozedněním v náručí do spánku nás odnesou 
   a kouskem svýho srdce zahřejou jarním loukám klín. 
     G                                             D 
R: Smíš se obléct do tmy města, pořád stejná zůstáváš, 
     G                                            D 
   smíš si obout velká gesta s vírou, že se předěláš, 
     Emi                    A 
   stejně jsi stejná jako dřív, 
    C                                         D 
   rosou pokřtěná na vílu větrem ošlehaných skal, 
      C                                             D 
   z jarních potoků svou sílu snad ti Bůh do vínku dal, 
               Emi           G            D 
   jsi stejná holka jako dřív, z hor Větrných.