Převozník

Stoje cały dzień,  widze drugi brzeg 
chciał bym przejśc, by znowu spojrzeć w oczy twe 
Řeka je hráz, co dělí nás 
touha má i s kalnou vodou odplouvá 
 
Sto metrů pouhých, sto dní mé touhy, proč si nejsme blíž 
hranice brání nám v lásce, ale my zase jdeme na lstí 
 
Jak uniknout, překonat proud, sobě v náručí spočinout 
řeka je hráz, co dělí nás, po bílých krách, půjde se snáz 
 
Jak woda płynie czas i me umysły zna 
wie, źe pragne ciebie tak jak pierwszy raz 
Snům se nebráním, i když v ústraní 
musím čekat, až se živel umoudří 
 
Dał bym łapówke przewoźnikowi, ale go nie ma 
i tak codziennie przychodze nad Odrę i czekam, kiedy nareszcze zamarznie 
moźe to będzie w tym roku?