Mírně rozhněvaný muž lehce středního věku

Daněk, Wabi

             G 
1. Na tuhle píseň jsem se chystal dlouhé roky, 
   poctivě přemítal a těžce vážil slova, 
                Ami 
   pak všechno vyhodil a začal zase znova, 
             G 
   a jak čas ubíhal, tak přibývaly sloky 
             Ami                 C                 G 
   o dobách zápasů, žen s vlasy do pasu, výher i trapasů. 
2. Jenomže život, mrcha, zavile se kření, 
   jedno jsi, hochu, zahnal, už tě druhé trápí, 
   tak, Stando, bouchni pěstí, jak to dělaj' chlapi, 
   i když si nemyslíš, že se tím něco změní, 
   jen srdce okřeje, člověk se zasměje a chvilku dobře je. 
3. Sedávám v hospodě a slyším samé tlachy, 
   Daněk se odrodil, už nezpívá, co zpíval, 
   a vlastně žádnej z nich už není to, co býval, 
   desky maj' sice hezký, ale maj' z nich prachy, 
   a to se nesluší, duši to naruší a city vysuší. 
4. A tak jdu na ryby a na vodu se dívám, 
   říkám si: proč by ses měl, hochu, pro to věšet, 
   co život rozcuchal, člověk neučeše, 
   po svém jsem vyrůstal a po svém taky zpívám 
   o cestách do mládí, kouzelném kapradí, o tom, že nevadí. 
5. Tak jsem si řekl: synku, nač to v sobě tlumíš, 
   vždyť nejde o blbinku, jde o tvoji duši, 
   tak zpívej, ať to slyší každý, kdo má uši, 
   řvi jako o život a nejlíp, jak to umíš, 
   nehledej symboly, jdi třeba o holi, a snad to přebolí, 
             Ami               C                G 
   nehledej symboly, jdi třeba o holi, a už to nebolí ... 
 

dne 15. 09. 2020