Modrá proklamace

D      A     G      D 
Na ná na, nananá na na 
 
D                  A 
Nejmilejší úsměv na oči 
           G          D 
no a tím končí jako začíná 
D                             A 
modrou proklamaci poslaných pohledů 
       G        D 
tiše vnímá a ukrývá. 
 D                           A 
Trochu nejistoty z ranních zpráv 
          G              D 
jako se blýská, zatím nehřímá 
D                 A      G      D 
do ucha mě potom líbá, obavy odmítá. 
 
 
Tvůj úsměv to byl, trochu jsem pochopil, 
pak ještě jeden a ukázal mi cestu. 
A ten, který chtěl, aby mě ovládal, 
křikl za mnou slova, plná starostí: 
Kam si myslíš, že tvý cesty jdou, 
nejsou naše, přivedou tě na zcestí 
sám zapomněl si všimnout, že ve své ruce držím tvou. 
 
Uvěříme-li téhle minutě, 
pak naše budoucnoust bude skvělá 
chytneme se spolu do dvojic 
a naši přítomnost nelze ignorovat. 
připravte se , že se budem ptát, 
po smyslu věcí, které všechno ničí, 
to ráno bude stejné, 
jen ta vůle bude znát. 
 
Na ná na...