já ho znal

           C          F             C             F 
 
1. Byl to nekonečnej den, kdy se z letních barev jen 
 
    Emi       F             C 
 
   ven oknem šedý všechno zdálo, 
 
          Dmi       G          F         C 
 
   u krajnice postával, zbytečně by nemával 
 
    Dmi   F             G 
 
   rukou pár že je moc málo 
 
 
 
2. Ve dvou potom na zádech, šmír a rány na kloubech, 
 
   ten jeho vůz my spravili až k ránu, 
 
   proč bych čekal za to vděk, usmál jsem se a pak řek': 
 
   doma nečekej slavobránu. 
 
 
 
           Dmi           G   F           C 
 
R: Já ho znal, vždycky stál na stejným fleku, 
 
       F              C      Dmi         G 
 
   my měli stejnou štreku i cíle pro náklad, 
 
          Dmi           G    F          C 
 
   záda hřál mu, když spal, motor přes deku, 
 
        F           C         Dmi          G 
 
   svou asfaltovou řeku si chvíli nechal zdát. 
 
 
 
3. Tahal pětadvacet tun, z proudů šesti jako strun 
 
   dva krajní vybíral si tóny, 
 
   nebyl na kámoše čas, míjeli se jen o vlas, 
 
   světlem se zdraví kamióny. 
 
R: 
 
 
 
4. Když pak nemoh' jet už dál a co chvíli usínal 
 
   a v polospánku přejížděl i čáru, 
 
   proč se honit jako chrt, jó, tak dát si kafe hlt, 
 
   brzda, a sáhnul po cigáru. 
 
R: