Už nejsem hloupá

1. Vím - že má stále jen svou děsně nafoukanou tvář. 
Kvůli mým choutkám nevěrným - jsem záletník a lhář 
Mám v každým městě ženskou a v některých i víc 
a stále se jí vyhýbám, když v kapsách nemám nic. Říká: 
„Nech mě být, tvé výmluvy já znám 
už nejsem hloupá“ 
 
R. „Tak sbal si ten svůj krám, dej pod rohožku klíč 
tvůj vlak už stojí v nádraží, tak padej rychle pryč.“ Říká: 
„Nechci s tebou v jednom bytě žít 
už nejsem hloupá“ 
 
2. Dál nemá žádnou otázku, není se na co ptát 
a vůbec se už nestará s kým dneska budu spát. 
Mé hříchy se mnou plují, jak s převozníkem prám 
teď snažím se jim ukrýt a nevím vůbec kam. Říká: 
„Nech mě být, tvé výmluvy já znám 
už nejsem hloupá“ 
 
R. Tak sbal si … 
R. Tak sbal si …