Půl na půl

Corpus delicti

Až jednou nepůjdeš spát, 
zkus na hvězdy z okna se dívat, 
to že padají nění znát, 
ony se nebojí jako já. 
 
Necítíš vítr a bolí tě strach, 
ani netušíš, kolik si můžeš vzít, 
nazpět časem se drápeš, klesáš po vteřinách, 
bez námahy chceš mít klid. 
 
R: Neříkej, že je to málo 
   pohnout i nehybnou skálou, 
   jsme na tom stejně, ty a já, 
   máš pocit, že se ti stýská. 
   Ale já nejsem pryč, 
   můžeš se podívat zblízka, 
   stejně mě nepřesvědčíš, 
   jsme jako kočka a myš. 
 
To se to snad jenom zdá, 
že tajemství svá pod pokličkou skrývám. 
Mám tam jen malinká svítání, 
takže se nemusíš bát. 
 
R: Neříkej, že je to málo... 

dne 15. 09. 2020