Co hledáš

Na konci třetího dějství pravdy skrývá se závist, 
jako posedlá touha být vždy nad věcí. 
Z rána, když přirážejí naše sny k břehům, 
potkávám pohledy očí, které sledují tvůj krok. 
 
R: Když zvedáš ruce k oblakům, já ptám se, co hledáš, 
   zdarma nejde dotknout se hvězd. 
   Když zvedáš ruce k oblakům, já ptám se, co hledáš. 
 
Po noci dlouhé z ničeho nic zavalí tě stín, 
prošel jsi cestu dlouhou, nenašel podstatu svého já. 
Rozkvetlý nachový kvítek pod vodopádem s duhou, 
který se chvěje strachem ze smrti, když lžeš. 
 
R: Když zvedáš ruce ... 
 
Řekni mi poutníku, jak chutná slovo život, 
volám to slůvko, volám, a nevím jak zní.