Jeník s Mařenkou

Černý, Mirek

Vídal jsem ji každé ráno, 
když jsem scházel polní cestou, 
čekávala v planém stínu jabloní. 
Modré džíny, plné záplat, 
tričko s nápisem "The Beatles", 
bylo zřejmé, že jí škola nevoní. 
Tehdá jsem si málo všímal, 
jak se dívá, co já dělám, 
a jak se snaží nebýt malou dívenkou. 
Jen mi někdy bylo k smíchu, 
když jsem slyšel kolemjdoucí: 
"Podívejte, jsou jak Jeník s Mařenkou." 
 
Potom přešla školní léta, 
modré džíny dávno zbledly, 
a já myslel, že nás život rozdělí, 
jenže jako z jara léto, 
byla z dívky náhle ženou, 
a já nebyl kluk - já byl už dospělý. 
Hřála mě svou bílou vůní, 
já jí k ránu hlídal spánek, 
naši lásku halil její halenkou, 
často jsme se spolu smáli, 
co by lidé řekli tomu, 
jak se změnil jejich Jeník s Mařenkou. 
 
Ač svět tolik nezestárnul, 
změnil mnohé z mého mládí, 
bílé domy kreslí nové obrazy, 
tam, kde vedla polní cesta, 
kde jsem poznal každý kámen, 
navečer se s krásnou dívkou procházím, 
starší lidé se nám smějí, 
jak se nese, a jak zkouší 
- jak dřív máma - nebýt malou dívenkou, 
jenom já jsem občas smutný, 
to když slyším kolemjdoucí: 
"Podívejte, jsou jak Jeník s Mařenkou." 

Do databáze přidal Johny, dne 15. 09. 2020