Děti vyrostlý z bot

Černocká, Petra

Máma žila jenom se mnou dvacet mejch let 
a já až teď chápu, že jí uteklo to hned, 
když děti odchází, 
 
tak se všechno nějak zpřehází. 
A neměla to lehký, často nebylo kde brát, 
na nájem a školu, se vším musela se prát, 
teď mi to dochází, 
jiné dítě řekne "odcházím". 
 
Rf.: 
Všechny mámy jsou stejný v tom, že nechápou, 
kam jdou děti vyrostlý z bot, 
žádný cesty srovnaný už nejsou jim vhod, 
právo na svý omyly si nikým nedaj brát, 
raděj si spálí, než by přišly se ptát, 
kam jdou děti vyrostlý z bot. 
 
Mámin starej klavír, na něm na dečce slon, 
když vybavím si dětství, k němu patřil i on, 
léta mě provází, 
možná proto mi nic neschází. 
Byl se mnou, když jsem opouštěla rodnej práh, 
a nebejt mě, tak by paty z domu nevytáh´, 
a teď ho opráším, 
půjde s tebou, štěstí přináší. 
 
Rf. 
 
A můžu jenom hádat, kolik jiných žen 
zná důvěrně tu chvíli, děti řeknou "tak jdem", 
když dívky odchází, 
něco s sebou chce si každá vzít. 
 
Rf.: 
Všechny mámy jsou stejný v tom, že nechápou, 
kam jdou děti vyrostlý z bot, 
dlouho trvá, než si stoupnou na první schod, 
právo na svý omyly si nikým nedaj brát, 
raděj se spálí, než by přišly se ptát, 
kam jdou děti vyrostlý z bot. 

dne 15. 09. 2020